O životě čmeláka

Životní cyklus čmeláků můžete shlédnout i v krátkém videu https://www.youtube.com/watch?v=EP9OyFML__0

Kdo jsou a jak žijí čmeláci?

Čmeláci patří mezi blanokřídlý společenský hmyz. Na rozdíl od včel, které utváří takzvaná pravá (eusociální) společenstva, čmeláci tvoří tzv. nižší společenství. To znamená, že v životě čmeláků existuje solitérní fáze matky, v níž je matka schopna existovat bez dělnic. Není tedy na nich závislá po celý svůj život. Oproti tomu včelám zajistí přežití jen celoroční harmonická spolupráce jedinců. (Včelí matka sama není schopna vychovat potomstvo, ani přežít zimu, a dělnice bez kladoucí matky nedokáží zajistit pokračování druhu.)

Solitérní období života čmeláčí matky začíná v létě, kdy mladé čmeláčí královny opustí rodné hnízdo, aby se spářily a našly si místo, kde přečkají zimu ve stavu strnulosti. Takové místo se odborně nazývá hibernákulum a nachází se obvykle několik centimetrů pod zemí.

Na jaře, kdy se půda prohřeje, se královna probudí ze zimního spánku a navštěvuje raně kvetoucí rostliny (např. vrbu jívu, hluchavku aj.), aby po zimě znovu načerpala sil. Poté začne hledat místo, kde by mohla založit své hnízdo. Hledající královnu poznáme podle nízkého pátravého letu nad zemí. Prozkoumává díry v zemi, stěny budov a jiné otvory. Potřebuje místo, kde se nachází dostatek jemného teplodržného materiálu po předchozích obyvatelích (drobní hlodavci, ptáci, veverky).

Jakmile vhodné místo najde, upraví si ho a postaví z vosku džbáneček, do kterého nanosí nektar. Ten slouží jako zásobárna na noc a nepříznivé dny. Sladký nektar totiž čmeláci využívají jako palivo a bez něj nedokáží přežít více než několik hodin.

Zleva doprava: Dvě různé podoby medového džbánku a trojice starých kokonů, které čmeláci využívají pro skladování medu

Brzy postaví na dně komůrky voskovou misku  buňku (z anglického eggcell), do které postupně klade první vajíčka.  Asi za 4 dny se z nakladených vajíček líhnou larvy. Matka je zahřívá vlastním tělem a  krmí pylem, který denně sbírá. Pyl slouží jako zdroj proteinů a řady dalších látek, které jsou pro vývoj plodu nezbytné. Kromě jiného způsobu letu je právě přítomnost rousek na zadních nohách jasným signálem, že matka již hnízdo má a není vhodná k odchytu.

Matka inkubující kokony a au-pair dělnice inkubující larvy ve voskovém obalu

Čmeláci patří mezi hmyz s proměnou dokonalou, což znamená, že ve vývoji jedince existují tři stádia. První je stádium larvy, která je zcela nepodobná dospělci a několikrát se svléká. Následuje stádium kukly, v němž se larva uzavře do pevného vláknitého obalu zámotku (kokonu), který vlastní kuklu chrání. V kukle proběhne kompletní přestavba těla z larvy na dospělce. Stádium dospělce je posledním stádiem.

Jakmile se larvy z prvních vajíček zakuklí, může matka v kladení vajíček pokračovat. Vývoj od vajíčka po vylíhnutí dospělé dělnice trvá přibližně 25 dní. Vylíhnutím prvních dělnic končí solitérní fáze života matky.

Matka klade vajíčka do voskové misky (buňky) na kokonu

Matka se nyní věnuje převážně stavbě buněk, kladení vajíček a péči o potomstvo. Z hnízda již nevylétá a na konci léta nebo podzimu v něm také uhyne. Ale nepředbíhejme.

Od vylíhnutí prvních dělnic pokračuje matka přibližně měsíc a půl v kladení oplozených vajíček, ze kterých se líhnou další a další dělnice. Za tu dobu rodina vyprodukuje několik desítek až stovek dělnic. Některé se věnují vylučování vosku, péči o plod a úpravě hnízda, jiné sbírají potravu. I v tomto ohledu se liší od včelích dělnic, jejichž práce je pevněji spjata s jejich stářím a každá z nich projde v průběhu svého života jak péčí o plod, tak sběrem potravy.

Mladá matka líhnoucí se z kokonu

U čmeláka zemního, který je nejlépe prostudován, nastává v rodině po období produkce dělnic několik změn. První z nich je, že všechny mladé larvy, které pocházejí z oplozených vajíček od matky (ze kterých se doposud líhly dělnice) začnou byt krmeny tak, aby se z nich vylíhly robustní mladé královny, které zajistí pokračování druhu.

Již nalíhlá mladá matka v čmeláčí první varovné pozici (zvednutá druhá noha)

Druhá změna spočívá v tom, že matka, která kladla doposud oplozená vajíčka, začne klást vajíčka neoplozená, ze kterých se líhnou samci, neboli trubci.

Třetí změnou je změna chování společenstva. Dělnice, které do této chvíle svorně pečovaly o potomstvo matky, se „vzbouří“. Nadále sice pečují o veškeré larvy v hnízdě, ale začnou také zápasit mezi sebou i s vlastní matkou o možnost klást svá vlastní neoplozená vajíčka, ze kterých se rovněž líhnou samci. Dochází k vzájemným fyzickým atakům, kradení a požírání cizích vajíček. Toto období může trvat různě dlouho a setrvává až do zániku hnízda v létě nebo na podzim. Někdy v této fázi stará matka umírá. Dělnice mohou ještě několik týdnů existovat a udržovat hnízdo, než se poztrácejí nebo uhynou. Zimu už nepřežije žádná z nich. Jediný, kdo z hnízda přečká do dalšího roku, jsou královny v hibernákulech, které se v létě spářily se samci.